Pán Mahávíra řekl: „‚Přijmu almužnu na přerušení svého půstu jen od princezny, která se stala otrokyní.‘“ Oznámil toto, aniž by Mu někdo vyprávěl tento příběh. Každopádně nikdo nevěděl, že Chandana byla princezna.
Takže: „Díky jejímu sladkému chování, měla Vasumati magický vliv na domácnost. Vůně jejího těla a klid její povahy inspirovala Dhanavaha, aby jí nazval Chandana (santalové dřevo). Ale jeho žena Mula byla zasažena závistí. Myslela si, že tato jedovatá květina by měla být uštípnuta v zárodku.“ Takže minule jsme to dočetli až sem, že?
„Jednoho dne, obchodník Dhanavah opustil město kvůli nějaké obchodní záležitosti. To byla jedinečná příležitost pro Mulu. Dala volno všem služebníkům z domácnosti, a zavolala Chandanu, její krásné šaty nahradila hadrami, sundala všechny její ozdoby, spoutala ji, a oholila její dlouhé hedvábné vlasy. Chandana naprosto překvapená: ‚Matko, co to děláte? Neublížila jsem vám. Za jaký zlý čin mě trestáte?“ Mula umlčela Chandanu, strčila ji do temné cely, zamkla a odešla. Dhanavah se vrátil třetího dne. Když uviděl opuštěný dům, byl zaskočen. Zavolal: ‚Chandano, Ó Chandano!‘ Ale nikdo neodpověděl. Šel do zadní části domu a znovu zakřičel. Chandana zakřičela zpátky: ‚Otče, jsem tady, ve sklepě na zadní straně.‘ Obchodník vešel dovnitř a uviděl, že sklep byl zamčený. Při pohledu přes mříže železné brány, uviděl Chandanu v jejím zuboženém stavu a začal plakat: ‚Co se stalo mojí dceři? Jaká zlá duše ti to udělala?‘ Chandana klidně odpověděla: ,Otče, nejprve mě dostaň ven a pak ti všechno řeknu.‘ Obchodník rozlomil zámek a vyvedl Chandanu. Ona požádala: ‚Otče, neměla jsem ani kapku vody za poslední tři dny. Prosím, dej mi něco k jídlu a k pití.‘ Obchodník obešel dům, ale všechno bylo zamčené. Ani nářadí nebylo k dispozici.“ Páni. Myslím, že manželka je opravdu něco. „Uviděl koš obsahující hrst sušených otrub určených pro krávy. Vzal koš a postavil ho před Chandanu, řka: ‚Dítě, sněz něco z toho. Zavolám kováře, aby odřízli tvé okovy.“‘ Och drazí. Lidé. Vlastně, to není nic velmi překvapivého.
Před dávnými časy, před stovkami let, jsem byla Mistr, ale ne moc slavný, obyčejný Mistr. Moje takzvaná manželka mě také zamkla v domě, a pak jsem vyhladověl k smrti. Příliš žárlivá. Příliš mnoho žárlivosti na mnoho ženských žákyň, které přicházely a uctívaly mě, jako to děláte vy. Naštěstí, jsem nebyla pohledný muž. I když někteří muži žárlili na svoji ženu, že jde pro zasvěcení, ale ne v tomto rozsahu, Nemyslím si, že? No, nikdy jsem se to nedozvěděla. Nikdy jsem se to nedozvěděla. Mnohokrát se takové věci v rodině stávají. A, samozřejmě, nikdo tam nebyl, aby mi pomohl rozlomit zámek. Stalo se to tak, že jsme žili ve vzdálené oblasti, a jaksi toho času nikdo nepřišel. A možná nějací lidé přišli, a pak uviděli zamčené dveře, mysleli si, že Mistr není doma. Takže odešli.
Takže: „Byl to 12. rok duchovního praktikování Pána Mahávíry Swamiho. Trávíce monzunový pobyt ve Vaishali, přišel do zahrady v Kaushambi. Byla to doba, během které se incidenty Šatanikův útok na Champu, pád Champy, oběť královny Dharini, aukce princezny Vasumati jako otroka atd.,“ ta samá doba, kdy, se tyto věci „udály. Pán Mahávíra Swami, se Svou pronikavou znalostí a vnímáním, toto všechno letmo zahlédl. Učinil téměř nemožné rozhodnutí prvního dne temné poloviny měsíce Paush.“ Co to tedy je? (Prosinec až leden.) Prosinec až leden. Je to jako konec zimy, ne, uprostřed zimy. Je to tak nějak uprostřed zimního slunovratu nebo tak něco? Festival, ne? Žádný festival.
Pán Mahávíra řekl: „‚Přijmu almužnu na přerušení svého půstu jen od princezny, která se stala otrokyní.‘“ Oznámil toto, aniž by Mu někdo vyprávěl tento příběh. Každopádně nikdo nevěděl, že Chandana byla princezna. Neřekla to. Také kvůli své bezpečnosti, protože její rodiče už byli poškozeni, a její země ztracena, a ona utekla. Takže, kdyby řekla, že je princezna, pak by možná byla také zabita. Nic tedy neřekla. Bylo to jen její chování, kterým dávala najevo závan královského majestátu. Ale neřekla nic.
V dnešní době se cítím o něco bezpečněji, ale v těch letech, před těmito pár lety, před Supreme Master TV, jsem byla sama na světě, a nikdy jsem nikomu neřekla, že jsem Nejvyšší Mistryně to a tamto, nebo co dělám. Nic. Musela jsem se držet méně na očích kvůli bezpečnosti, myslím, že je to podobná situace, ačkoli jsem nebyla princezna. Když jsem šla ven, někdy jsem hrála hloupou, mluvila nesmysly nebo tak něco. A nikdo nic netušil. A když jsem začínala být podezřelá, pak jsem se přestěhovala někam jinam. Dnes se nicméně cítím trochu bezpečněji. Jen o něco bezpečněji.
Takže, Pán Mahávíra oznámil, že by přijal almužnu na přerušení Svého půstu jen od princezny, která se stala otrokyní. Během tohoto pobytu v monzunovém období možná nic nejedl. Takže teď, by to bylo první jídlo po půstu. Chtěl tedy, aby Ho nakrmila princezna. Musel mít jasnozřivost, aby viděl, co se děje v té zemi, té princezně. Takže: „‚A to také jen, když bude mít oholenou hlavu,‘“ dokonce; och, ona byla oholená. Oholila ji manželka obchodníka. A „‚její končetiny budou spoutané,‘“ pouze tehdy. „Nejedla tři dny, sedí na prahu domu, má otruby ležící v košíku a má na tváři úsměv i slzy ve svých očích,‘“ současně. „‚Pokud nebudou tyto podmínky splněny, rozhodl jsem se pokračovat ve svém praktikování a nepřerušit svůj půst.‘“ Och, jak těžká podmínka pro snídani! Přerušit půst. (=snídaně) Dokud tyto podmínky nebudou splněny, nechtěl začít znovu jíst.
„Uplynuly čtyři měsíce, od té doby, co Pán Mahávíra Svámí začal chodit od dveří ke dveřím, aby žebral ve městě Kaushambi.“ Čtyři měsíce, to znamená, že nic nejedl po čtyři měsíce. „Jednoho dne, se (Pán) Mahávíra blížil k domu hlavního ministra z Kaushambi, Sugupta. Suguptova manželka Nanda, byla oddaná Pánu Parshvanathu a byla obeznámena se způsoby asketických Šramanů. Při pohledu na Mahashramana Vardhamana,“ myšleno Pána Mahávíru, „blížícího se k jejímu domu pro almužnu, byla okouzlena. Požádala Prabhua, aby přijal čisté a asketické jídlo. (Pán) Mahávíra se odvrátil, aniž by cokoli přijal. Nanda byla velmi zklamaná. Proklínajíc svoji vlastní smůlu, řekla: ‚Mahashraman Vardhaman přišel do mého domu a jaká smůla, nemohla jsem mu nic poskytnout.‘ Nandiny služebné ji uklidňovaly: ‚Paní, proč jste tak skleslá? Tento asketa už dorazil do téměř všech domácností v Kaushambi pro almužnu, a aniž by si vzal jedno zrno nebo pronesl nějaké slovo, vrací se prostě zpět.‘“ Nejen její dům, ale každý dům, který navštívil, nikdy si nic nevzal, protože nebyla splněna podmínka, kterou stanovil. Pravděpodobně hledal princeznu Chandanu. Takže: „‚ Byli jsme svědkem toho všeho za poslední čtyři měsíce.‘“ Nejedl tedy nic. Jen chodil od dveří ke dveřím po čtyři měsíce, ale nevzal žádnou almužnu, nepřijal žádné jídlo, Jemu nabízené. Páni! Tento muž je opravdu houževnatý. Nevím, jestli bych to dokázala.
„‚U vás to není nic výjimečného, tak proč se tak děsit?‘ Slova služebné více přidala k Nandině úzkosti: ‚Co! Takže Mahashraman se vrací poslední čtyři měsíce bez almužny? To znamená, že Prabhu se postil po čtyři měsíce, a já jsem nebyla schopna Mu posloužit. Jakou mám smůlu!‘ V té chvíli, přijel ministr Sugupta,“ její manžel. „Nanda mu všechno řekla. Sugupta se také začal obávat. Král Šatanik a královna Mrigavati také dostali zprávu, že Shraman Mahávíra se toulal v Kaushambi bez jídla a vody čtyři měsíce.“ Páni! Bez jídla, dobře, ale bez vody po čtyři měsíce, musel být podporován opravdu mimořádnou kouzelnou silou, kterou dostával po celou tu dobu, kdy byl asketický a čistý, a pravdivý a odhodlaný, bez zaváhání. Takže: „Všichni byli smutní a ustaraní. Vládnoucí rodina jela na Darshan Pána Mahávíry Swamiho a požádala Ho, aby přijal jídlo. Ale nepohnulo to s Ním.“ Poté, co opustil Své království, vládnoucí rodina byla stále u moci. Takže přišli a žádali Ho, aby něco snědl, ale On stále odmítal.
„Pět měsíců a dvacet pět dní uběhlo od té doby, co Pán Mahávíra Svámí nic nesnědl.“ Stal se breathariánem. To je také možné. Jednou jsem také byla. Pokud to musíte udělat, můžete. Ale nezkoušejte to. Prosím. Už jsem vám vyprávěla svůj příběh, když jsem byla breathariánkou. Byla jsem v chrámu jako pracující jeptiška, starala se o chrám, vařila pro všechny, a jedla jednou denně. A pak opat, možná si dělal legraci, nebo se jen cítil provinile, protože jsem byla jediná, jediný mnich, který tam jedl jen jednou denně, a protože jeho tělo na tom nebylo dobře, musel jíst šestkrát denně. Takže, všem u stolu řekl. Řekl: „Ching Hai, Ona jí jen jednou denně, ale sní toho víc, než kdyby jedla třikrát denně.“ Tak to tedy bylo. Od té doby, jsem už nic nesnědla. A stále jsem pokračovala v práci. Necítila jsem, že by mi něco chybělo. Bylo to tak zábavné. Tak zábavné, síla vaší vůle je vždy tak silná. Nevím, jestli jste pro to předurčeni nebo tak něco, nebo je to část mého života, kterou jsem měla projít. Takže jsem přestala jíst, přesně takhle. Nic. Ani jsem nepila, nevím, jak dlouho. Všichni se obávali, a lidé přicházeli do chrámu, a dívali se, dívali se a to všechno, a já jsem se cítila trochu v rozpacích. A pak jsem prostě začala znovu jíst. A první jídlo v ústech, chutnalo jako když roztrhnu tento papír a sním ho. Nechutnalo nijak.
A během té doby, kdy jsem nejedla, ani nepila, necítila jsem nic zvláštního. Jen jsem s tím takhle skončila. Jako, právě takhle. Žádná příprava, žádná podpůrná skupina, nic. Moc jsem toho nevěděla o čemkoliv. Jen už jsem neměla chuť jíst, a pak jsem tedy skončila. A pak jsem nejedla, nic nepila, ale pokračovala jsem v práci, a cítila jsem se jako normálně. Cítila jsem se jako dříve, přesně jako předtím. Opat se tedy velmi obával. Řekl: „Nic nejíte a takhle pracujete. Je to v pořádku?“ Řekla jsem: „V pořádku.“ A řekla jsem mu: „Mohu jíst pokud chci, a pokud nechci, nejím.“ Takhle jsem mu to řekla. A on byl zmatený, ale dál mě sledoval, pro případ, že bych padla mrtvá nebo něco, a musel by převzít zodpovědnost. Lidé se mě tedy snažili přemluvit, abych jedla. A pomalu jsem toho měla dost, takže jsem řekla: „Všechno to obtěžování je horší než jedení a být ponížena kvůli jídlu.“ Takže jsem začala znovu jíst, ale neměla jsem na to chuť. Ale poté, co jsem snědla první jídlo, i když to moc nechutnalo – nesnědla jsem hodně a vůbec to nechutnalo – po prvním jídle, jsem měla pocit, že jsem spadla, fyzicky řečeno, jako byste byli z pátého patra a jemně spadli do prvního patra, takhle. Opravdu cítíte, že padáte. Nevím, prostě se tak cítíte. Nevím, jak to popsat. Když jsem nejedla, cítila jsem se, jako bych kráčela po oblacích. Moje tělo bylo lehké; moje mysl byla volná. Cítila jsem se šťastnější než dříve. Cítila jsem se tak svobodná. A jak jsem poprvé snědla prvních pár soust, a pak jsem cítila, že padám dolů. Byl to jen pocit; nemůžete to popsat. Velmi jemně jako byste se snesli, přinejmenším, z pátého patra úplně dolů do prvního patra – tak jsem to cítila. Moje první jídlo po spontánním breathariánství. Myslím, že pokud někteří z vás dříve zkoušeli breathariánství a první jídlo, které jste snědli, možná jste se také tak cítili nebo ne? (Ano.) Vy ano? Ano? Tak proč se obtěžovat jedením? Pokud se můžete obejít bez jídla, jen to udělejte. Ale pouze pokud jste stále zdraví, pokračujete stejně jako předtím, pak byste měli pokračovat.
A teď vím, proč jsem musela jíst – vytvořit více karmy, více spřízněnosti – abych mohla dělat jinou práci, místo jen uklízející jeptišky v malém chrámu. Ani tehdy jsem nepomyslela na to, že bych byla Mistrem, nic. Jednoho dne, skupina afrických Američanů zaklepala na mé dveře a řekli, že hledají Mistryni Ching. A potom nato, nicméně jsem utekla, a jela jsem do Německa, jela jsem na Tchaj-wan (Formosu). Ne, na Tchaj-wanu (Formose) zaklepali poprvé, Američané zaklepali potom. Stále mě naháněli. A tak poté jsem řekla: „Och, tedy, co dělat.“ Vyšla jsem ven kázat, pomáhat lidem.
Šlo o to, že tato skupina afrických Američanů, oni nevěděli nic o (vnitřním Nebeském) Světle a (vnitřním Nebeském) Zvuku. Praktikovali druh africké duchovní tradice, a opravdu praktikovali velmi tvrdě, takže se stali jasnovidnějšími. Mohli vejít do transu, a říct lidem, ostatním lidem o tom, co se jim stalo, a co by měli dělat, aby napravili jejich možné současné potíže. Jednou jsem ji viděla v transu. A byla takhle velká. A pak její manžel byl takhle velký, jen jedna třetina její velikosti nebo jedna čtvrtina nebo dokonce pětina, velmi hubený a mladý. Ale když byla v transu, mohla by spadnout a on ji držel, jako já držím kus papíru. Bylo to zábavné. A stále říkala lidem, co je tohle a co je tamto, aniž by věděla, co říkala. Poté, co se probudila, nepamatovala si, co říkala. A lidé za ní přicházeli, a pak vyhledávali její pomoc a tak. A byla jmenována královnou. Její jméno bylo královna Azula. Nebylo to její jméno, bylo to jen duchovní jméno, které jí bylo dáno poté, co praktikovala ve své tradici, v africké tradici. A pak, po určitý čas musela ležet rovně na podlaze a potom musela ležet na kameni, kámen jako polštář. Ani polštář, natož měkký, ne měkká podlaha, jen kámen pod její hlavou. Po devět dní žádné jídlo, žádné pití. A někdy se postili, pokud chtěli žádat něco od bohů. Takže devět dní, devět dní a nocí musela ležel naprosto nehybně, a lidé kolem ní chodili zpívali nebo recitovali jejich tajemné mantry a všechno to. A po devíti dnech se vrátila, a řekla to vidění, které viděla během těchto devíti dnů. Pak podle toho jste se stanete buď královnou nebo princeznou, nebo jen nějaký jiný titul. Takže ona získala titul královna, „Královna Azula“. Ten jí byl dán z Nebe.
A tento typ lidí přišel ke mně pro zasvěcení. Královna přišla do mého domu. Nebeská královna přišla do mého domu, ne obyčejná královna. Musela říct svoji vizi radě, radě starších v její víře, oni pak rozhodli, jaký titul, jakou úroveň dosáhla. A všichni byli znalí, takže nemohla lhát. Tito starešinové, jsou mnohem silnější, jasnovidnější, a telepatičtější než ona, samozřejmě. Takže tam se nelže, nemůže. Tak se z ní stala královna. A pak tento typ královny přišel do mého chrámu, za pokornou jeptiškou, čistící toalety v té době, požádat o zasvěcení. Řekla jsem: „Jak jste se dozvěděla o tomto místě?“ Řekla, že jí to bylo řečeno v její vizi. Zapomněla „Ching Hai“. Pamatovala si jen „Ching“, ale adresu si zapamatovala správně. Přišla se skupinou svých následovníků a také, nepamatuji si, král nebo královna, cokoli, princezna. A já jsem řekla: „Nevěřím vám, jak jste se to všechno dozvěděli. Možná vám to někdo řekl.“ Řekla: „Ne, nikdo mi to neřekl.“ Jen vnitřní průvodce jí řekl, aby šla na tuto adresu.
Tento chrám není… nevypadá jako normální buddhistický chrám. Je to jen budova, část budovy připojená k celému dlouhému bloku, a je to jen jedna jeho část. Byl předělán na chrám. A mistr v té době, koupil tento chrám, jen aby učil americké žáky. Každé tři měsíce tam chodil. A jeho žáci, spočítala bych je na prstech ruky, asi okolo 30, 40, malý chrám. A oni přicházeli každou neděli, aby ho poslouchali, a občas s nimi dělal setkání. A na setkání možná bylo 20 nebo přes 20 lidí. Není to jako chrám, který je slavný. Zvenčí nevypadá jako nějaký chrám. Je to jen normální byt.